NIGHTWISH - Yesterwynde
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další dávka bestální romantiky v podání prapodivné kapelky „vláda macešek“. Dvojice Jůza/Kalibán a spol. opět udeřila na naše mozkové pleny svou schizofrenní tvorbou s nádechem avantgardy a feelingu českého hudebního undergoundu let sedmdesátých. Hudba „macešek“ je natolik nezařaditelná, až je v tom „ortodoxní“ (he, he, no to je ale blábol, co?!). Ono by to koneckonců celkově nebylo špatné. Pepův zpěv je takřka klasickým blackovým štěbetáním a těch „blackových“ pasáží tu najdete dost, vůbec má „Právo na smutek“ blackový nádech.. Ale zvuky kláves, úmyslně disharmonický klavír, ujetá flétna, recitace, sbory a dutě, garážově znějící bicí, to všechno mi v jistém směru připomíná „psychedelii“ českých předplastikovských kapel 70. let. Ale třeba i Psí Vojáci nebo DG307 možná „Maceškám“ něco říkají. „Macešky“ hýří širokou škálou nápadů a i když mají skvělé české texty a povedené instrumentální záležitosti, je tu jedna věc, která to všechno sráží. Ta „věc“ je zvuk. I když to není tak rozhárané a nepovedené jako na minulém demu „Obhájci psa“, pořád to prostě za moc nestojí. Pánové, když už tvoříte tak originální muziku, proč taky nedáte větší důraz na zvukovou stránku věci? S dobrým zvukem řekněme alespoň z Poličné by to bylo minimálně o třídu lepší! Kdo chce roztříštěnou schizofrenní tvorbu s blackovým základem, nechť se poohlédne po „Právu na smutek“...
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.